F-104A byl první operačně nasazenou variantou známého stíhacího letounu. Ačkoliv jej stále provázely problémy, řada z vyrobených kusů byla průběžně modernizována a poslední dosluhovaly hluboko v šedesátých letech jako cílové letouny. Mám už za sebou několik Starfighterů (XF-104, NF-104A, F-104C, F-104J), avšak dosud jsem stavěl pouze model ESCI, mimochodem nyní balený firmou Italeri. Nyní jsem se rozhodl zkusit model Revell. Jde o stavebnici minimálně o deset let mladší a tak se neubráním srovnání se výrobkem ESCI, který myslím dobře znám.
Na první pohled je patrný pokrok v oblasti jemných detailů, zejména v prostoru podvozků. Naopak, v oblasti kokpitu, kolem sacích kanálů motoru a trysky se zdají oba modely velmi podobné. Revell nabízí hlubší rytí trupu, na křídle mi ale přijde poněkud mělké, zvláště kolem pohyblivých ploch (křidélka, klapky, sloty). V oblasti podvozků a jejich šachet jednoznačně vede Revell, počínaje detailně provedenými podvozkovými nohami, přes podvozkové šachty vybavené detaily jako např. nosník v šachtě hlavního podvozku, nebo nůžky zavírání dvířek příďového podvozku. Abych ale jen nechválil: brzdící štíty u Revellu postrádají táhla, takže i přes naznačenou konstrukci otevírání je bez úprav nelze otevřít - ESCI táhla má s tím, že pokud nebudete štíty otevírat, prostě je uříznete. Druhým, podle mého soudu celkem závažným problémem u Revellu je průhledný kryt kabiny. Je z jednoho kusu proměnlivé tloušťky dost přes milimetr, takže spolehlivě funguje jako čočka a uzavřený bych si ho netroufnul použít. Začal jsem prostorem pilota, kde jsem použil hodně z leptů Eduard, ať již jde o palubní desku, nebo doplňky k sedadlu. Jsou sice určeny k modelu F-104C/J Hasegawy, ale lze je s trochou trpělivosti použít i zde - je třeba pouze ztenčit štít nad palubní deskou. Daleko větší starost mi způsobilo usazení sestavy do trupu. Podlaha kokpitu by měla navazovat na dno příďové podvozkové šachty a to celé by mělo sedět v trupu. Ale ať jsem dělal jak jsem dělal, mezi podvozkovou šachtou a trupem mi vždy vyšla mezera a po instalaci sedačky se ukázalo, že vše mělo být asi o 0,5 - 1 mm níže.
Každá polovina trupu se skládá ze tří dílů: přídě po úroveň šachty hlavního podvozku, střední části zhruba po směrovku a zadní části. Důvod tohoto dělení je nasnadě - alternativní dvojmístná příď pro F-104B/D, resp. TF-104G a hlubší SOP pro F-104G/J/S resp. CF-104, nicméně modelářovi toto dělení, přesněji řečeno jeho provedení, mnoho radosti nedělá.
Začnu hned dělením před šachtou hlavního podvozku. Uvažoval jsem o slepení jednotlivých dílů každé poloviny a pak o kompletaci polovin k sobě, ale provedení spoje mě odradilo, takže jsem se držel návodu a do slepených polovin střední části jsem vestavěl podvozkovou šachtu a zepředu přilepil sestavené poloviny přední části s kokpitem. Bohužel, spára vzniklá mezi těmito částmi je velmi výrazná a musel jsem ji opakovaně zalívat vteřinovým lepidlem aby se trochu ztratila. Také uhlídat geometrii je docela oříšek - naváděcí plošky je lepší odstranit a spolehnout se na vlastní oči a ruce. Jen pro zajímavost - ESCI má pouze jednu příčnou dělící rovinu na trupu za křídlem zhruba na úrovni brzdících štítů a dle varianty se montuje krátký nebo dlouhý "ocas", přičemž správnou polohu lze zajisit velmi snadno díky aerodynamickému přechodu křídla.
Zklamán tímto, začal jsem poměřovat druhý spoj a opět jsem zjistil drobné problémy, které se ale broušením podařilo odstranit. Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl použít plechovou trysku od Eduardu, bylo nutné výrazně ztenčit prstenec trupu kolem ní, takže jsem brousil dokud se tryska nevešla. Tryska jako taková je sestavená z plechového dílu Eduard a původního dílu stavebnice.
Další byla na řadě kompletace sacích kanálů - a opět jsem narazil na problém s lícováním, který jsem musel vyřešit tmelením: horní část sacích kanálů nelícuje a vzniká spára průhledná skrz. Posledním dílem trupu je kryt radiolokátoru na přídi. Vyplnil jsem jej zátěží, které není třeba mnoho vzhledem k poloze hlavního podvozku. Bohužel, průměr základny přídě je větší než průměr trupu, takže jsem musel zase brousit, leštit a přerývat.
Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl pro variantu F-104A vyzbrojenou kanónem a raketami Sidewinder na konci křídla (stavebnice představuje F-104C), bylo třeba zatmelit otvory pro závěsníky na spodní straně křídla a instalovat lyžiny pro Sidewindery na koncové oblouky. Tato instalace také neproběhla zcela hladce a musel jsem dost brousit, ztenčovat a upravovat aby se příslušné díly vešly do připravených prolisů a i tak mi sem tam vznikly dost velké mezery, které jsem potom zaplňoval vteřiňákem. Rovněž lícování křídla s trupem není zcela bez chyby, ale lze to pohodlně napravit broušením. Vzhledem k tomu, že jde o stavebnici verze C, návod nabízí jeden celokovový a jeden kamuflovaný stroj. Moje volba byla F-104A už také proto, že kamuflované C již mám. A zde se nabízí několik možností: celokovový stroj tak, jak byl přicházel do služby, arktický celobílý letoun s červenými křídly, oranžový cílový QF-104A nebo šedý trup s bílými křídly. Rozhodl jsem se nakonec pro šedý trup a bílá křídla. Trup je natřen šedou Humbrol 127, křídla jsem stříkal sprejem Tamyia TS-27 ještě před přilepením k trupu. Panely v barvě kovu na zádi jsou natřené metalizérem Agama, vyžíhání je znázorněno olejovými barvami. Fotografie ukazují naprosto minimální opotřebení, takže jsem celý model v podstatě nepatinoval.
Obtisky jsem použil z aršíku dodávaného ke stavebnici, pouze sériové číslo na SOP je z archu číslic USAF od Tally Ho!. Obtisky se zdají trochu prkenné, ale vodičky Agama (Adhesol a Hypersol) si poradily i s výsostnými znaky na sacích kanálech. Na trupu jsem doplnil pár popisek ze starších obtiskových archů. Překonáte-li uvedené potíže, bude vám odměnou hezký model Starfighteru, v mém případě ve verzi F-104A. Celkově příznivý úvodní dojem ze stavebnice ale vzal do značné míry za své při stavbě. Ačkoliv je model Revellu v detailu lepší než letitý ESCI, musím říci, že ESCI se mi stavěl daleko lépe. A vezmu-li v úvahu i to, že v bazaru se dnes dá ESCI pořídit i za poloviční peníz než Revell... Prostě, čekal jsem více.